Textilní komplet SERPENS + ERIDANUS, co objel svět - rozhovor s Pavlem Suchým

EM4C0045_1600.jpg
Dlouhou dobu jsme přemýšleli nad tím, jak by měl vypadat textilní komplet, co jednou objede svět. Měl by mít membránu? Měl by být zateplený nebo naopak by měl nabízet množství větracích panelů? S čím se vlastně cestovatel na takovéto extrémní cestě potýká? Na všechny tyto otázky odpověděl projekt Jawa kolem světa.
 
Vyzpovídali jsme Pavla Suchého, abychom zjistili více o nárocích na motooblečení pro cestu kolem světa. Zajímalo nás také co očekává od následující výpravy do Van Diemenovy země, na kterou si opět vybral vyzkoušený textilní komplet, složený z bundy SERPENS a kalhot ERIDANUS. 

Když ses rozhodoval, před cestou kolem světa, jaké oblečení si vezmeš, co rozhodlo pro PSí Hubík? 
Pavel: Jawa kolem světa je od začátku nastavena jako „made in Czechoslovakia“, což už předem ukazuje, na koho se obrátit. Když se k tomu přičetly předchozí výborné zkušenosti s výrobky z Tlumačova a letitá bezproblémová spolupráce z novinářské branže, byli Hubíkovi první, na koho jsem se obrátil. 
 


Jaké nároky jsi měl před první cestou na motooblečení? Co mělo splňovat? 
Pavel: V první řadě mi mělo padnout, protože ty hadry byly na 8 měsíců můj domov. A to lze bez kompromisu splnit jen zakázkovou výrobou, zvlášť když nemám úplně konfekční šasi. Z hlediska funkčnosti dávám přednost spíš lehčím a dobře ventilovaným kompletům, které se dají zevnitř zateplit přidanými vrstvami a zvenku ochránit před vodou kvalitními nemoky, než membránám a vyjímatelným vložkám, které již z principu musí být vždy jen určitým kompromisem – lepším či horším.
  


Určitě jsi zažil všechny druhy počasí, jak fungovalo motooblečení PSí Hubík po dobu cesty kolem světa?
Pavel: Od nuly na sněhu po tropické lijáky rovníkových oblastí… Bez problémů. V Panamě jsem jel bez bundy snad jen dva kiláky od hranice k pumpě. Po využití všech ventilačních vychytávek se v tom dalo bydlet i v těch největších hicech, dokonce i v městských zácpách, pokud se nestálo dlouho na místě. Tam už nepomůže nic. Nepromoky PSÍ jsou pak úplně samostatná kapitola – materiálem i zpracováním. Skoro by se chtělo říct, kdyby to nebyla taková hloupost, že je v nich radost moknout… :D V Ohňové zemi, jen tisíc kiláků od břehů Antarktidy, jsem v nich jel i za sucha, abych vyzrál nad ledovým větrem. A díky jejich barvě jsem i za vánice před Ushuaiou byl vždycky dobře vidět. Takže spokojenost.


 
Máš před sebou další cestu do Van Diemenovy země a opět sis vybral motooblečení PSí Hubík. Je nějaký rozdíl v prvním oblečení a v tom novém? Jaké počasí by mělo být po dobu Tvé cesty?
Pavel: Samotná Van Diemenova země, tedy ostrov Tasmánie, má podnebí podobné evropskému severu, ale cesta k ní vede pouštěmi Austrálie s 55°C a její tropickou oblastí, v níž mě čeká období dešťů. V Austrálii si totiž nejde vybrat tříměsíční segment roku, aby měl člověk pěkný počasí na motorku ve všech jejích oblastech, tak je rozmanitá a drsná. Takže jsou nároky na oblečení vlastně úplně stejné jako při cestě kolem světa – dobře větratelné a k nim nemoky. Od původní sestavy se tahle nová liší jen v detailech. Když pominu pár designových změn, pak má nové oblečení líp vyřešené velké kapsy (na foťák), zbytek je prakticky totožný. Včetně barvy – šedá je sice barva Lidových milicí, ale je praktická. A dole v Austrálii bude za týden v sedle stejně celá oranžová…
 

 
Proč bys doporučil dalším cestovatelům motooblečení PSí Hubík?
Pavel: Ze všech výše uvedených a dobře odzkoušených důvodů. A kromě nich taky proto, že každý občas potřebujeme něco upravit nebo opravit. A zkuste poslat motohadry třeba do Pakistánu…