AKADEMIE BEZPEČNĚ NA MOTORCE
V personální inzerci často používáme frázi, že nevadí, že nejsi motorkář. Že Tě vše naučíme. Stačí být otevřený a chtít se učit nové věci. Zní to jako klišé, které nemá odradit schopné lidi pracovat u nás ve firmě, která se už 35 let věnuje šití oblečení pro motorkáře.
Když jsem se sama na marketingovou pozici v PSí hlásila, utěšovali mně moje kamarádky, ať to zkusím, že jsou to pořád jen „hadry a boty,“ u kterých jsem vždycky chtěla pracovat. A ono se to povedlo, protože jsem samozřejmě otevřená a chci se učit nové věci (že jo!)
A po měsících učení se, nasávání atmosféry a nechápání euforie, kterou motorkáři na svých strojích prožívají jsem se měla i já posadit na motorku. A dokonce se rozjet. Na jedničku. A dokonce i na dvojku (!!!)
Nechtěla jsem. Protože je to nebezpečné, příliš rychlé, a že stejně nikdy jezdit nebudu. Že budu dál ve své práci tlumočit ty zkušenosti, pocity a emoce ostatních. Že to stačí. A pak to přišlo. Ta příležitost a vlastně povinnost to zkusit. Jmenovala se: Akademie Bezpečně na Motorce. Uklidňoval mě pouze fakt, že se to jmenuje „Bezpečně“ a že tam budou i jiní lidé, kteří na motorce nikdy neseděli.
A na konci května jsme se sešli. V počtu 10 ks neznalců ježdění na motorce na ploše plné kuželů a vyjetých čar na betoně. A mi bylo opravdu úzko. Byla jsem přesvědčená, že to nezvládnu. Ano, potěšilo a povzbudilo mě to nádherné oblečení, které jsem si konečně mohla vzít na sebe: ta kožená bunda propracovaná do posledního detailu, ty chrániče, které ve mně vzbuzovaly dojem, že se mi opravdu nemůže nic stát, ta helma, která těsní zvuk a přenáší tě do úplně jiného světa
A pak jsem si sedla na motorku a za pár minut doopravdy jela. Sama. Bylo extrémně náročné zkoordinovat ruce, nohy, hlavu a mysl. Po několika odjetých kolech mě pustila křeč v rukou i v hlavě. Vevnitř zůstaly zážitky, nadšení a radost, že jsem to zvládla.
Hodně mýtů, které jsem si v sobě nesla bylo pokořeno. Pochopila jsem to čiré nadšení a chuť jezdit na motorce. Ne, nepořídím si to. Pořád mám respekt k tomu, jakou zodpovědnost má každý, kdo na motorku sedne. Hlavně sám za sebe.
Ale už chápu, že to přináší čirou radost.
Že zapomeneš na veškeré starosti a splíny.
Že můžeš jet sám i s někým – i někam i nikam.
Že je to Tvoje potěšení, relax, léčba a pro někoho živočišná potřeba.
Je v tom tolik emocí a příběhů, kolik jsi schopen unést.
Srdečně děkuji klukům z Bezpečně na Motorce https://www.bezpecne-na-motorce.cz/ – jejich trpělivost, empatie, běžecké výkony a slova povzbuzení mi daly další rozměr do práce i do života. Vřele doporučuji všem, kteří váhají, zda motorku zkusit nebo ne. Odejít nebo vzdát to můžete vždycky, v tom vám nikdo nezabrání. Ale jednou zažít je víc než milionkrát vidět nebo slyšet.
Alena Janotová (marketing PSí) :-)
